Podvod jako víno

Minulý týden tuzemským internetem proběhla zpráva o nálezu Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která odhalila v několika vinotékách na jihu Moravy nekvalitní sudové víno. Největší překvapení na inspektory čekalo v prodejně patřící Vinařství U Kapličky. Podle inspektorů SZPI se zde prodávalo sudové Veltlínské zelené od vinařství LIVI obsahující 73 % vody. V pátek 13. se pak také objevila informace o čínském obchodníkovi s vínem, který byl za pašování vína do Číny odsouzen na doživotí v žaláři. Říkáte si, kam ten svět spěje? Ale kdepak, víno lákalo zisku chtivé podvodníky odnepaměti.

Novodobý zájem o víno se ze strany šizuňků a zlodějů ve větší míře objevuje zhruba od 70. let 20. století, kdy začínají strmě růst ceny francouzských prémiových vín. Zlaté žně mají aktuálně pochybné živly zejména v Číně, kde je obrovský hlad po francouzských vínech, ale málokdo dokáže odlišit pravé víno od padělku.

Není se tedy co divit, že velmi stoupá poptávka po luxusních francouzských láhvích, tedy nejen těch plných, ale i prázdných. Prázdné lahve těch nejlepších francouzských vinařství a nejlepších ročníků lze na internetu pořídit i za několik set euro. Druhou možností je mít nějakého známého sommeliéra v luxusní restauraci, který za menší úplatu prázdné lahve odprodá. Pak už to chce jen mít správný korek a nějakou, ideálně červenou tekutinu na zaplnění láhve.

Odlepit a nalepit

Další oblíbenou technikou podvodníků s vínem je záměna etiket. Například nalepit etiketu Château Lafite ročníku 1982, který je hodnocen jako jeden z nejlepších za poslední dobu, na stejné víno z roku 1991. A rázem stoupá cena láhve strmě vzhůru. Takto „vylepšená“ vína byla v roce 2002 odhalena v Číně. V roce 2000 zase italská policie odhalila sklad s téměř 20 000 lahvemi falešných „supertoskánců“.

Nejstarším formy nekalých praktik spojených s vínem se netýkaly lahví či etiket, ale samotného nápoje. Výroba vína zdaleka nebyla na takové úrovni, jako je v dnešní době, takže se do vína přidávaly různé příměsy, aby víno chutnalo lépe a delikátněji. A zmíněný příklad z úvodu článku, tedy přidávání vody do sudového vína, patří mezi nejstarší techniky podvodného chování ve spojení s vínem. Podobné aktivity jsou zdokumentovány již ve starověkém Řecku a Římě. Že by se tedy někteří moravští vinaři rozhodli pro návrat k tradici a kořenům vinařství?

Další možností, jak oklamat nebohého pijáka vína, je vylepšit místo původu vína. Ve středověku se poměrně rozmohlo vydávání vín z různých oblastí za vína francouzská. V Londýně proto například platilo nařízení, že taverny a další nálevny nesměly pohromadě skladovat francouzská, španělská či německá vína, aby nemohlo docházet ke klamání zákazníků ohledně původu vína. Ten kdo byl nachytán při podvodu, musel vypít všechno uskladněné víno.

Otázka poptávky a nabídky

Podvodníkům se vždy nejvíce dařilo tehdy, když vznikla nějaká nenadálá a významná nerovnováha mezi poptávkou po vínech a jejich nabídkou. V Evropě tomu bylo například po epidemii fyloxéry révové, která zdecimovala v 19. století velkou část vinic (více zde), a která způsobila to, že řada obchodníků vydávala své hrozny za něco víc než ve skutečnosti byly. Respektive vylepšovali jejich původ. Nekalý obchod s vínem logicky také vzkvétal během prohibice ve Spojených státech amerických. Do 19. století také sahají kořeny dnes populárního falzifikování etiket vín. Vína z méně vyhlášených regionů Francie či Itálie se s novou nálepkou stávala žádaným Bordeaux či Toskánským.

Velký business s padělky

V posledních letech však falzifikování vín rozrostlo do obřích rozměrů. Podle odhadu CNN tvoří padělky 5 % vín prodaných v Číně, což vyjádřeno penězi představuje částku 685 milionů dolarů. V případě vín dovezených do Ruska se dokonce hovoří až o 40 % vín, která nemusí mít čistý původ. Časopis Wine Spectator odhaduje celosvětově podíl padělaných vín na 5 %  celkové produkce. Je tedy celkem logické, že se hledají možnosti, jak zlodějům a podvodníkům malinko přistřihnout křidýlka.

Některá vinařství, včetně francouzských Château Palmer nebo Château Margaux, umisťují na své lahve nový bezpečnostní proužek zvaný Bubble Tag. Jde o jakousi pečeť, která je umístěna na kovovém pouzdru s přesahem na kovovou láhev. Jakmile je víno otevřeno, je bezpečnostní proužek i s referenčním číslem nenávratně zničen.

Podobný systém vyvinuli také kanadští vinaři, kteří dávají novou možnost ověřit původ vína majitelů telefonů iPhone. Pomocí speciální aplikace pro chytré telefony umožňují pijákům vína načíst informaci na bezpečnostním pásku vína a jednoduše tak zjistit jeho původ dřív, než víno zakoupí. Možná by nebylo od věci, kdyby se něco podobného začalo objevovat letos na podzim na lahvích tuzemského burčáku, kde v tuzemsku každoročně bývají asi největší problémy s kvalitou. Nějaký bezpečnostní pásek, pomocí kterého by šel lokalizovat výrobce a datum výroby. To by ty zástupy stánkařů podél silnic asi pěkně prořídly.

Více o vínech na www.podkorkem.net